Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Koření dává našemu jídlu chuť a v podstatě z něj dělá gastronomickou lahůdku. Naši předkové ho původně používali ke konzervaci potvravin a ve středověku sloužilo jako platidlo a nebo luxusní věno. Koření má za sebou krvavou historii plnou putování po souši i moři, sporů, peněz a brutálního násilí.

V moderní historii jsou stopy krve po ropě či vzácných kovech dosti standradní.  Dokážete si ale představit, že by se prolévala krev a padaly výstřely například kvůli takovému hřebíčku? A přece se tak dělo. Toužil po něm i mořeplavec Kolumbus.

Do Evropy se koření, jehož domovem je především jihovýchodní Asie, dostalo nejdříve takzvanou Hedvábnou stezkou, která sloužila jako frekventovaná obchodní trasa. A to víceméně náhodou, díky různorodému směnnému obchodu.

Později se ale tato tradiční obchodní trasa přerušila. Přestože nebyla jediná a do Evropy vedla řada arabských stezek, začaly se do Orientu prozkoumávat cesty po vodě. Jakmile si Evropané uvědomili, že se na koření dají vydělat slušné peníze, jednotlivé státy, které měly přístup k moři, se snažily vydobýt si na dovoz různých druhů koření monopol.

„Ve starověku Egypťané ale nepoužívali koření jako my – tedy pro gastronomický zážitek, ale ke konzervaci, aby se potraviny v horkém podnebí tak rychle nekazily,“ vysvětluje cestovatelka Renata Dvořáková.

Pepř byl první

Jako vůbec první na starý kontinent doputoval pepř. V gastronomii rozpoutal obrovský boom.

Dnes jsme zvyklí dávat pepř do slaných pokrmů. Tehdy jej ale přidávali prakticky do všeho. Například úplně první recept na perník, který se dochoval ze starého Říma, obsahuje jako jednu z hlavních surovin právě pepř,“ líčí cestovatelka Dvořáková.

 

Za hřebíček se usekávaly ruce

Souostroví Moluky vděčíme právě za hřebíček, kde byl poprvé objeven. Holanďané, kteří do této oblasti podnikali objevné plavby, si chtěli uchovat pro dovoz hřebíčku monopol. A klidně i za krvavou cenu.

Káva X Koření

V devatenáctém století už dovoz koření přestal být tak lukrativním byznysem. Objevily se totiž nové pochutiny, po kterých Evropané zatoužili. Kdo měl peníze a zajímal se o novinky, přesunul svůj zájem především na kakao, kávu nebo také rýži.

 

„Když například hřebíček, který je vlastně poupátko stromu před rozkvětem, objevili někde jinde, tak stromy vytrhávali a likvidovali. Dokonce pokud zjistili, že někdo sám pěstuje hřebíček, mimo jejich zdroje, dotyčnému za to usekli ruce,“ uvádí Dvořáková.

Holanďanům se podařilo zachovat si pozici výhradního dovozce hřebíčku velice dlouho a slušně se díky tomu obohatili. Až na konci osmnáctého století se toto koření začíná pěstovat také ve francouzských koloniích. A to údajně díky jistému Francouzi, kterému se v podpatku boty podařilo propašovat pár semínek ze souostroví Moluky.

 

Vanilka ale v Evropě dlouho nemohla růst. Nakonec se přišlo na to, že pouze v Mexiku, odkud pochází, žije specifický druh hmyzu, který ji dokáže opylovat. Až na konci devatenáctého století se našel způsob, jak vanilku opylovat uměle,“ vysvětluje Dvořáková.

Zdroj: Hobby.idnes.cz

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.