Want create site? Find Free WordPress Themes and plugins.

Před 65 lety byla na Šumpersku bez přítomnosti zástupců armády pohřebna degradovaná osoba, které byla komunistickou justicí zbavena všech poct. Takto zemřel Bohumil Boček, kterého komunisté při snaze vynutit si přiznání ke smyšlené velezradě mučili a chtěli vymazat z historie. Zasloužených poct se dočkal až dlouho po smrti.

První ženu i její rodiče zavraždili za účast v odboji nacisté

„Celý Bočkův život byl velmi pohnutý. První ženu i její rodiče zavraždili za účast v odboji nacisté, syn byl vězněn od roku 1942 do konce války a s otcem se rozešel. Nikdy mu neodpustil, že jej a matku nechal tady a odešel do zahraničí,“ řekl historik Martin Vaňourek.

„Mají však jedno společné. Stejně jako otec byl komunistickým režimem odsouzen za vykonstruovanou špionáž na doživotí a v komunistických kriminálech strávil nakonec 14 let. Generál Boček vše obětoval záchraně republiky,“ dodal.

„Svou druhou ženu poznal dřív než první. Setkali se v roce 1923, když sloužil v Kroměříži. Potom se ale jejich cesty na dlouho rozešly, až po více než 20 letech se dali znovu dohromady,“

„I když se ještě v březnu 1946 dočkal Boček povýšení do hodnosti armádního generála, tedy nejvyšší vojenské hodnosti u nás, sílící Komunistická strana Československa už tehdy u nás prakticky ovládla armádu a prostřednictvím bezohledného a všehoschopného generála Bedřicha Reicina a jím založeného Obranného zpravodajství dělala kádrovou politiku. Cílem bylo odstraňovat nekomunisticky orientované velitele, tedy i generála Bočka,“ shrnul historik.

Neustálé sledování

Od února roku 1948 Bočka nepřetržitě sledovali. „Často se jim stávalo, že jim Boček se svým silným služebním autem ujel. V září 1949 dokonce žádali ústředí, aby mu byl jeho vůz odebrán a dostal slabší. Bylo to velmi úsměvné,“ říká historik.

„O jejich nenápadnosti svědčí to, že se rychle prozradili. Seznámili se s místními děvčaty a těm řekli, že se v Dubicku potřebují zdržet co nejdéle, aby dostali více na dietách,“ popisuje autor knihy. Jindy se Anna Bočková bavila se známým na nádraží a kolem se stále ochomýtali dva muži.

„Přišla k nim a řekla, že jestli chtějí někoho sledovat, tak to nesmí dělat tak nápadně,“ popisuje historik.

„O tom, jak byl mučen, svědčí skutečnost, že k soudu a vynesení rozsudku ho museli přinést na nosítkách. 23. července 1952 byl odsouzen na doživotí,“ říká historik. Po dvou měsících byl převezen z Prahy do valdické věznice, kde na následky mučení a odpírání inzulinu, které musel jako cukrovkář užívat, po necelém měsíci zemřel.

Vojenských poct se dočkal až 40 let po smrti!

„I v době, kdy komunistický režim povoloval šrouby, šlo o šalamounský rozsudek. Zrušil vše s výjimkou vojenské velezrady a uložil Bočkovi in memoriam trest na dva roky. Jak je vidět posmrtně lze udělovat nejen hodnosti či tituly, ale také tresty.“

Boček byl rehabilitován až v roce 1971, ovšem bez vrácení hodnosti. V tomtéž roce jeho statečná žena zemřela. Až roku 1993, tedy více než 40 let po jeho smrti, rozhodl vojenský soud, že se žádné velezrady nedopustil, a vrátil mu všechny vojenské pocty.

Poslední dochované fotografie pořízené po jeho zatčením 28. února 1951, Státní bezpečností.

Zdroj: iDnes

Did you find apk for android? You can find new Free Android Games and apps.